Asper Frebaro

I takto můžou dopadnout námluvy dvou jedinců, kteří už jinde třeba potomky mají. Někdy to je o náhodě podobně jako u lidí, někdy si geneticky jedinci prostě jen nesednou a příroda to vyřeší, aniž by se dal zjistit důvod. Můžou za tím být ale i onemocnění urogenitálního traktu virového či bakteriálního původu. Ta mohou být nejen za nezabřeznutím fen, ale i vstřebáním plodů a mrtvými štěňaty ve vrzích. Pokud nezabřezne fena poprvé, je na zvážení chovatele věc hned neřešit a počkat na další krytí. Pokud nezabřezne podruhé případně pes úspěšně nakryje druhou fenu a ta také nezabřezne, je vhodné neukolébat se tím, že je to holt příroda a zkusit zjistit možné příčiny. Třeba i proto, že níže popsané dvě infekce můžou mít nejen nespecifické příznaky, ale taky se navenek vůbec manifestovat nemusí, a tak majitel ani netuší, že by tento problém mohl být.

Canine herpes virus (HVC)

Předpokládá se výskyt u 70–80% psí populace, podobně jako lidský herpes virus může mít až 90% populace lidské. A podobně jako u nás, virus je většinou v neaktivní podobě. Existují sice vyšetření, kterými se dá zjistit, ovšem jsou poměrně nákladná, a hlavně v podstatě nic neřeší, protože opravdu neaktivní „uspaný“ virus stejně nezjistí. Virus se nepřenáší jen pohlavním stykem, ale taky běžným očicháváním psů, takže vyhnout se promoření se v podstatě nedá. Štěstím je, že se aktivuje pouze při oslabení jedince nebo větší zátěží, což ale třeba u některé fenky může být i normální březost. A jako vždy, u některé feny může virus spát i když je březí a vlastně nikdy nezjistíme, že ho v těle nosí. U jiné fenky může být problém. Co s tím?

• PES – samec s tím vzhledem k výše uvedenému nic moc dělat nemůže.
• FENKA má velkou výhodu, protože existuje očkovací látka, která se dává ve dvou dávkách – jedna během hárání nebo 7-10 dní po krytí, druhá týden až dva před předpokládaným porodem. Vakcína dodá protilátky feně a chrání i štěňata v nejútlejším věku, aby se s nákazou lépe vyrovnali a vlastně se nemoc neaktivovala. Dodávky vakcíny mívají výpadky, proto je dobré se domluvit na očkování s předstihem, aby veterinář vakcínu zajistil a rezervoval.

Mycoplasma canis

Mykoplazmata jsou bakterie, které se přirozeně vyskytují v přírodě. Mycoplasma canis se přenáší pohlavním stykem, z matky na plod. Dnes už se považuje za prokázaný přenos i blízkým kontaktem s nakaženým zvířetem a  přes krev sající parazity (blechy, klíšťata). Stanovuje se buď z krve nebo u feny kultivací stěru z děložního krčku (stěr z přezky se nepovažuje za průkazný) a u psa kultivací stěru z předkožky. Předpokládá se běžná přítomnost bakterie v populaci. Potíže nastanou až se bakterie přemnoží, třeba při vyšší zátěži. Typické jsou záněty močových cest, dělohy u feny nebo nadvarlat u psa, ale také může probíhat bezpříznakově. A také se i při krytí nemusí zdravý jedinec od nemocného nakazit, pokud je obecně k této nákaze málo vnímavý a i další okolnosti jsou příznivé. Co s tím?

• Ideální by bylo vyšetření na mycoplasmu canis u psa i feny ještě před krytím. To je u nás zatím málo používané. Jen zmíním, že někteří zahraniční majitelé chovných psů jiných plemen vyžadují před krytím potvrzení o negativním výsledku stěru feny. Základní prověření přemnožení mykoplazmat se pohybuje do 1000 Kč.
• Pokud se jedná o opakované nezabřeznutí, určitě by se chovný jedinec měl nechat vyšetřit. Je-li přítomnost potvrzena, následuje přeléčení antibiotiky. Plodnost se většinou navrací, ale u těžkých průběhů může být neplodnost trvalá. U psa bych tak určitě doporučila po vyléčení – negativním stěru po léčbě antibiotiky – vyšetřit i kvalitu spermatu.

Zamyšlení závěrem. HVC i mycoplasma canis jsou v populaci běžnější, než se na první pohled zdá a problémy nastávají, až když se v těle přemnoží. Nikdo nemá jistotu, že se mu tento problém vyhne. Nemá smysl panikařit a cpát zvířata preventivně léky, malé množství mykoplazmat patří k běžné mikroflóře psa. HVC se dá řešit očkováním feny poměrně spolehlivě. Mykoplazmu pečlivý chovatel může nechat otestovat a každopádně to doporučují v případě opakovaných nezabřeznutí u feny i psa. Je totiž velká pravděpodobnost, že další hárání nebo krytí psa vyjde opět naprázdno, i když teoreticky je možnost, že si u silného zvířete během času organizmus poradí sám. Ale taky to může být opačně, infekce se může zesílit a následně i trvale ovlivnit plodnost jedince. To už je na prioritách každého majitele. A samozřejmě se může stát, že fenu chovatel naočkuje správně proti HVC, oba partneři jsou na mycoplasma canis vyšetření a zdraví a fena s různými psy opakovaně nezabřezává. Příčin může být víc a nemusí se je podařit najít nebo odstranit.

K této problematice psal výborný článek pan Peroutka ve Zpravodaji 3/2018.