Asper Frebaro

Nejprve obecně. Problémy s pozdějším sestupem případně nesestoupením či absencí varlátka se u některých plemen vyskytují výjimečně, u jiných to jev výjimečný není. Bohužel, chodský pes k nim patří. Občas se objevují názory, že to „dává pes“ nebo „nese fena“. Dědičnost v žádném případě není jednoduchá, a to nejen proto, že fena vadu navenek vykazovat nemůže, i kdyby sama měla a mohla předávat jen „vadné“ alely. Odborná veřejnost považuje za prokázané, že se na problému podílí více genů. [1] U tohoto typu dědičnosti se pak obecně uvádí i nezanedbatelný vliv prostředí, který situaci dál komplikuje – dva psí kluci se stejným genetickým založením můžou být jeden s problémy (pozdní sestup, absence) a druhý bez problémů. Zatím se nedaří ani stanovit počet genů, které se na vadě podílejí. Určit, které přesně to jsou, který druh problémů s varlátky ovlivní a jak je vše záležitost budoucích výzkumů. Zatím se například objevila studie amerických laboratoří, která dává do souvislosti mutace jednoho genu s o 27% vyšší pravděpodobností postižení psů tříselným kryptorchismem současně s jejich výrazně menší hmotností.[2] V nitroděložním vývoji jsou varlátka pejsků v břišní dutině. Po porodu pak sestupují tříselným kanálem do šourku. Literatura uvádí, že ve věku 8-10 týdnů mají být hmatná a sestouplá. Kryptorchismus znamená, že jedno (častěji [3]) nebo obě (spíše vzácně) varlátka nesestoupí. Jsou vyvinutá, ale zůstanou buď v tříselném kanálu nebo v břišní dutině. K přesné lokalizaci je třeba sonografické vyšetření. Nesestouplé varle není schopno produkovat spermie, jeho endokrinní funkce (schopnost produkovat hormony) zůstává zachována zčásti. [4] Monorchismus znamená, že se vyvine varle jenom jedno. Anorchismus znamená, že se nevyvinulo ani jedno. [5] Tříselný kanál se uzavírá postupně a varlátko se může někdy vtáhnout zpět, kanál se uzavřít a varlátko už nesestoupí. Dalším možný problémem je, že jsou krátké semenné vazy a vůbec závěsný aparát varlete. Takové varlátko bude v 8 týdnech na místě, ovšem pokud vazy, případně semenný provazec, správně neroste, může být vtaženo zpět do břišní dutiny. Je to méně obvyklé, ale i to se může stát. Ke zpětnému vtažení varlátka podle některých veterinářů došlo i po úrazu bříška (nešikovném pádu na předmět apod.) malého psího kluka. Jsou tu tedy jiné příčiny. Z těch, které jsou dědičné: varle může být přítomno jinde než v šourku (břišní nebo tříselný kryptorchismus), nemusí být vůbec vyvinuto (monorchismus nebo anorchismus) a dokonce již sestouplé varle může být vtaženo zpět díky vadě závěsného aparátu. Předpokládá se, že tyto vady nemají stejný genetický základ a někde se uvádí možnost i pro pravou a levou stranu částečně nezávisle. Z hlediska dědičnosti to určitě nebude tak jednoduché, jako například u lokusu D nebo DM. Spíš se to dá přirovnat k dědičnosti dysplazie kyčelních kloubů. Tam to byl běh na dlouhou trať a dodnes není přesně rozklíčované, které geny se na problému podílejí. Velkou výhodou ovšem bylo, že se vyšetřovali oba rodiče! U problémů s varlaty je to o to horší, že fena vadu nevykazuje navenek vůbec. Co tedy s tím?

Pokud se týká psích kluků tak jednoznačně přiznat si, že pozdější sestoupení než v 10 maximálně snad 12 týdnech není v pořádku a pes by už do chovu neměl. Kluka, který varlátka nemá sestouplá v 8 týdnech, považuji za vhodné nechat u chovatele do těch 12 týdnů. Pokud varlátka sestoupí, lze prodat štěně jako perspektivní. Pokud v těch 12 týdnech nejsou sestouplá, prodat pejska za výrazně nižší cenu s tím, že i kdyby později sestoupila, pejsek už do chovu nepůjde. Minimálně považuji za nutné informovat budoucí majitele, že pejsek v případě sestupu po 12. týdnu není vhodný do chovu. Pro sporty nebo jako společník není pozdější sestup případně absence varlátka problém.

Majitel chovného psa by měl od chovatele dostat informaci o tom, jak proběhla kontrola vrhu. Pokud se vyskytl pozdější sestup varlátek případně jiné problémy u potomků s více nepříbuznými fenami, považuji za férové o tom informovat další zájemce o krytí. Vzhledem k většinou velmi nízkým poplatkům za zapsané štěně, které zdaleka nedosahují dříve obvyklé 1/6 ceny štěněte, si myslím, že finanční profit není to, co k zatajování může vést. A jde nám přece o plemeno!

U majitelů chovných fen vidím velké možnosti ovlivnit problémy s varlátky v chovu právě proto, že fena vadu vykazovat nemůže, ale přesto může nést poměrně silnou genetickou zátěž (pes se stejným genetickým postižením by byl např. kryptorchid a do chovu by neprošel). Velmi pečlivě bych zvážila další použití v chovu u feny, která dala ve vrhu více kryptorchidů případně je dala ve vrzích s nepříbuznými otci. Chápu, že pokud si pořídím fenu s tím, že chci chovat, projde sítem všech vyšetření, je úspěšná na výstavách, skvělá povaha, tak není příliš vůle ji vyřadit z chovu jen proto, že dává ve vrzích s různými otci kryptorchidy. "JEN"...

Neopakovat spojení, kde se vyskytl pozdější sestup varlátek. Ani spojení příbuzná.

Minimalizovat příbuzenskou plemenitbu. Tady ovšem musím zmínit, že všichni chodští psi pocházejí od 4 zakladatelů, a i když dnes jsou již „nepříbuzné“ linie a samozřejmě hrají roli i možné přirozené mutace, nikdo nemá z tohoto hlediska asi úplnou jistotu, že se mu tento problém vyhne.

A moje osobní zkušenosti? Moje první fena narozena roku 2001 dala ve svém jediném vrhu jednoho ze tří psů kryptorchida. Dcera mojí fenky a sestra kryptorchida dala všechny 3 psy ve vrhu kryptorchidy. Neměli varlátka hmatná v době odběru a žádnému se to nespravilo. Ani na jedné z fen už se dál nechovalo. Vrhy měly se psy, kteří s jinými fenami (pokud se to tedy vůbec ví) problémy s varlátky u potomků neměli. Všechno jsem nahlásila na Klub. Po těchto skutečnostech jsem chtěla, aby můj další pejsek byl v tomto ohledu v době odběru v pořádku. Vybrala jsem si z úplně jiné linie, a dokonce se podařilo, že i všichni 3 bratři Aspíka byli a zůstali ohledně varlátek v pořádku. Tak jsem po této stránce problémy vůbec nečekala. A přesto má jeden z prvních Aspíkových potomků s varlátkem problém. Zatím se řeší, jakého druhu. V posledním vrhu s jinou fenkou mělo všech 5 pejsků při kontrole varlátka na místě (2023).

Základem prozatímního řešení, než bude genetika jasná a to potrvá, je informovanost. Kdo z chovatelů třeba ví, jak jsou na tom s varlátky sourozenci vybraného krycího psa, co v tomto ohledu dávají jeho sestry, matka, otec? I kdyby se o to zajímal a zeptal se třeba u poradce, bude tento mít dost informací, pokud to chovatelé sami případně majitelé těchto pejsků neoznámí a spíš to ututlají? Bohužel se stane to, že ten, kdo výskyt některého problému se sestupem zodpovědně zveřejní, je hojně diskutován, stigmatizován, jeho chov či pes je rázem „špatný“. A jiný, který problém ututlá a třeba fena dává v každém vrhu pozdě sestupující varlátka u pejsků až kryptorchida, jen ho chovatel prodá „na dvůr“, tedy vyhrál. Nový majitel fenky z takové linie pak třeba ani netuší, že by problém mohl být. Bohužel, chov jako takový na to doplácí. A znovu opakuji. Při 4 původních zakladatelích chovu a bez genetického rozklíčování vad je možnost nějaké „čisté nepostižené linie“ z mého pohledu nereálná. Naštěstí se jedná o problém dobře řešitelný a pro běžný život psího kluka neznamená žádná zdravotní omezení, jen nebude uchovněn.

Za odbornou korekturu a doplnění zdrojů moc děkuji svému bývalému studentovi a v dohledné době jak věřím i veterinárnímu lékaři Petru Michalcovi.

Další výborný podcast paní Tiché, kde se zmiňuje i o této problematice, byl publikován 27. 2. 2023 na stránkách eCanis.cz [6]

[1] Khan, F. A., Gartley, C. J., & Khanam, A. (2018). Canine cryptorchidism: An update. Reproduction in Domestic Animals, 53(6), 1263-1270.

[2] https://www.banfieldexchange.com/News/Genetic-risks-for-cryptorchidism (2023)

[3] Tannouz, V. G. S., Mamprim, M. J., Lopes, M. D., Santos-Sousa, C. A., Junior, P. S., Babinski, M. A., & Abidu-Figueiredo, M. (2019). Is the right testis more affected by cryptorchidism than the left testis? An ultrasonographic approach in dogs of different sizes and breeds. Folia morphologica, 78(4), 847-852.

[4] Pathirana, I. N., Ashida, Y., Kawate, N., Tanaka, K., Tsuji, M., Takahashi, M., ... & Tamada, H. (2011). Comparison of testosterone and insulin-like peptide 3 secretions in response to human chorionic gonadotropin in cultured interstitial cells from scrotal and retained testes in dogs. Animal reproduction science, 124(1-2), 138-144.

[5] Youtube; LABVET podcast 04 Vladimíra Tichá: Kryptorchismus u psa (květen 2021)

[6]eCanis; podcast Vladimíra Tichá: Psí kluci nejen v reprodukci (27. 2. 2023) https://www.ecanis.cz/podcasty/psi-kluci-nejen-v-reprodukci_2107.html?fbclid=IwAR3RpWgvGJQPnfb9_FLYL4beMDCP61zpIyEWHdIez1Eg1nkB47H5KW9zWk0