O výstavách
Můj názor na výstavy a jmenovitě výstavní úspěchy konkrétního psa se v průběhu let změnil. Začínala jsem vystavovat ještě jako náctiletá. Svoji kokru, ale ta na výbornou neměla - byla velká, tak mě to přestalo bavit. Potom jsem jezdila s kamarádem vystavovat jeho erdelteriéra, top psa, protože tomu vyhovoval tenkrát povolený double handling. Když byl se mnou v kruhu a Michal na něj zavolal zvenčí, stražil uši suprově a vyhrával, kam přišel. Tenkrát jsem viděla výstavní úspěchy jako velmi důležité.
Přešlo pár desetiletí a já jsem si pořídila v roce 2001 svoji první choďandu Desiré Daraskár. Byla větší a s méně znaky (tenkrát to bylo asi i větší mínus než dnes), ovšem v menší konkurenci než teď jsme si vyběhali na klubovce V1 a i několik CACů a Národní vítěze. Bohužel její první březost skončila sice udržení pěti krásných štěňat, ale problémy s tím spojené mě přesvědčily, že pro chov psů jsou výstavní úspěchy nepříliš zásadní. Ano, krásný typický choďák je působivý a je třeba vzhledu věnovat pozornost v rámci zachování znaků plemene. Ovšem pokud fena není schopná přivést na svět potomstvo, pokud pes nemá chuť ke krytí, pokud přenášejí některé nemoci atd., je jejich využití v chovu velmi limitované případně úplně nemožné. Pes musí být zdravý fyzicky i psychicky, nejen krásný. Psa jako společníka pro rodinu taky neposuzujeme podle délky uší, ale jsou pro nás důležité jeho povahové vlastnosti.
Výstava je důležitá pro jednu část výběru chovných jedinců, a to je vhodný exteriér. Rozumný chovatel jezdí na výstavy okouknout možné partnery pro svoji fenku osobně. Já jsem třeba tu možnost neměla, protože psi, které jsem vybírala, už na výstavy nejezdili. Tak jsem se za nimi rozjela na návštěvu ještě než jsem je nechala napsat na krycí list. Chtěla jsem vidět jak vypadají a taky posoudit povahu. To bylo pro mě stejně zásadní jako vzhled. Pro posouzení povahy je podle mě důležité obecné nastavení psychiky psa, jestli je vyrovnaný, jak reaguje na různé nečekané situace.
Výstavy jsou vždy jen subjektivním posouzením konkrétního rozhodčího. Rozhodčí by měl hodnotit, do jaké míry pes odpovídá ideálu standardu. Znám psy, kteří jsou skutečně takřka ideální a kam přijedou, tam vyhrají. Je jich ovšem maximálně na prstech jedné ruky a pokud jsou i zdraví, pak budou určitě v chovu hodně využití. Většina psů má ale tu či onu odchylku od ideálu a pak je to vždy jen o tom, kde zrovna konkrétní rozhodčí tuto vlastnost má na svém osobním žebříčku. A samozřejmě jak se pes předvede, to je velmi důležité. Na výstavy jsem začala po Šerynce (Desiré) jezdit až teď s Aspíkem, můj předchozí pes vnuk Šerynky Barnaby z Vlčího dolu neměl varlátko. Choďáků je teď násobně víc, a to je dobře. Na výstavách je posuzuje hodně rozhodčích. Je běžné, že u ne zcela ideálních psů rozhodčí upřednostní tu či onu odchylku. Jezdíme rádi na klubem pořádané výstavy, protože tam rozhodčí hodnocení zdůvodní a napíše. A hlavně je tam spousta choďáků a jejich skvělých majitelů, se kterými se ráda potkávám a mám mezi nimi dlouholeté osobní přátele. Na jiných výstavách to posouzení detailní být nemusí a dokoce může člověk vykráčet z kruhu a získal jen zaškrtnutí kolonky na podepsaném diplomu, informace žádná. Přesto zkusíme ještě nějaké národní či mezinárodní výstavy objet. Že bych ale jak kuna sjížděla co kde je světa kraj a třeba i do zahraničí, abychom někde ulovili nějaký titul, když zrovna nepřijede absolutní ideál do konkurence a rozhodčí posoudí naše drobné odchylky od standardu jako ty nedůležité, to je mi líto času. I Aspík raději na vycházku nebo na cvičák.
A jedna douška závěrem. Psi, kteří se podle mě nejvíce blíží exteriérem ideálu chodského psa, mívají často minimálně jednoho rodiče bez větších výstavních titulů. Někdy je to tak, podobně jako u lidí :-), že dva průměrní rodiče zrovna náhodou dají ideál krásy. Většinou to je ale o tom, že se chovateli podařilo vhodně sestavit chovný pár a některé ze štěňat ve vrhu skutečně splnilo jeho naděje a očekávání. A vybrat ho z vrhu, to je další oříšek. Něco se předvídat dá, něco ne. Je to veliká alchymie a ne vždy se to podaří. Občas se podaří vybrat ten nej exteriér z vrhu, ale třeba nevyjde výška, zuby, dysplazie, ... Vybrat si exteriérově nej psa na jistotu se předem nikdy nedá, vždy to je i o náhodě a štěstí, ať pro to budoucí majitel ve spolupráci s chovatelem udělá cokoliv. V neposlední řadě výstavní úspěchy může mít jen takový krásný pes, který na ty výstavy jezdí. A to je nejen o ambicích majitele, ale i o penězích a časových možnostech. Podobně je to se zkouškami z výkonu. I tam to je o spoustě času, peněz a možnostech se dopravit.
